Proč zrovna tahle kniha? (I)

Občas jsem sama překvapená, co si to přinesu z knihkupectví domů. Rozhodla jsem se tedy popsat mé poslední úlovky a myšlenkové procesy, které předcházely koupi té které knihy...

Ava Dellaira / Dopisy na konec světa

Jedno slovo: obálka. Obal prodává a tahle kniha je toho důkazem. Hledala jsem v knihkupectví nějakou novou brožovanou knihu do kabelky na cesty v metru. Jistě, anotace, autor a obsah vůbec je u knih důležitý, ale když někdo čte při cestách do práce a neuzvedne 100 "na bench", pak je váha knihy důležitý faktor. Pak nastupuje lehká literatura. A když se v knihkupectví rozhlížíte očima a ne myslí, je krásná obálka něco, co zaručeně zaujme. Obálka je udělaná podle anglického originálu, jen s českým nápisem - to vysvětluje mnohé! Anglické "paperbacky" jsou zkrátka skvosty. Koneckonců - většina z nich funguje na oslnění spolucestujících v undergroundu... a to se hodí v Londýně a New Yorku úplně stejně jako v Praze.

Nicholas Sparks / Volba

Ne, nebyla to jasná volba. Anotace zní jako univerzální červená knihovna a Nicholas Sparks je klasika žánru. Proč tedy pochyby? Není k mání brožovaná! Ach jo! Večery pod lampou sice mají své kouzlo, ale já mám radši jízdu v metru pod lampou. Chodit s cihlou v kabelce mě nebaví. Děkuji nechci. Ale je to Sparks! Bude to doják! Včera jsem to dostala! Já to asi chci. Tak jo, koupím si to...

Markus Zusak / Zlodějka knih

Zlodějku knih jsem si koupila v sámošce. Opravdu. Chvíli ležela na pásu vedle jablek, jogurtu, zmrzliny a chleba. Dlouho jsem po ní pokukovala. Kolem mě proplula existence filmu, srdceryvné recenze a anotaci jsem si četla snad desetkrát. Přesto mě nějak nic nedokázalo donutit k finálnímu kliknutí a přidání do virtuálního košíku. Až košík skutečný, naplněný zeleninou a týdenním nákupem. A skutečnost, že jsem právě neměla nic rozečteného.
Takže jestli si vždycky v nějakém větším supermarketu prohlížíte ohmatané knihy a říkáte si, kdo si je tam asi tak kupuje? Třeba já. Ale vzhledem k tomu, jak bizarní je původ knih, které krade hrdinka v příběhu, je to koupě celkem tématická...

Aňa Geislerová / P.S.

P.S. je prostě hezká knížka, u které je otázkou, jestli Aňa dopsala text k obrázkům Lely nebo Lela ilustrovala texty od Aňi. Když si knížku v knihkupectví zkusíte ošmatat, už ji nepustíte. Leporelové desky, oblé rohy, gumička, recyklovaný papír, ilustrace, barevná ořízka... Všechny tyhle roztomilé detaily mě donutily ji poslušně odnést k pokladně a zaplatit.

Jojo Moyesová / Poslední dopis od tvé lásky

Po Vraní dívce jsem si chtěla zlepšit chuť, takže mé kroky vedly v knihkupectví rovnou k sekci "pro holky". Vranní dívka byla vázaná v bílých deskách (které jsem v kabelce pěkně ošmudlala) a skončila pěkně divně (ušmudlaně i obsahem). Ještě teď jsem z toho nervozní. Takže jsem šla po něčem zcela odlišném - po něčem brožovaném, co skončí hezky. A našla jsem. Moje první Jojo. O autorce vím už nějakou dobu, ale knihy se mi zatím vyhýbaly. Naposledy se o mě otřely Dopisy mé lásce na dovolené, kdy jsem šmejdila v knihovně domu, kde jsme bydleli, po ideální knize na pláž. A volba padla právě na tuto. Přečetla jsem si prvních pár stran a knihu poslušně vrátila na místo, nechtěla jsem ji ošmudlat. O půl roku později jsem ji tedy v podstatě jen dočetla...

Jojo Moyesová / Než jsem tě poznala

Po přečtení první Jojo mi bylo jasné, že chci další. A další. A že už asi nechci číst nic jiného! Po letmé konzultaci s kamarádkou a s Databází knih padla volba na Než jsem tě poznala. Anotaci jsem si vůbec nečetla, jedinou anotací bylo doporučení davu a jméno Jojo na obálce. Takže oproti ostatním vlastně dost nudný a klasický důvod, který je pro mě ale absolutně neklasický.

A jak kupujete knihy vy?